Řeč těla

Řeč těla - Allan a Barbara Peace

Toto vydání je rozšířenou verzí autorovy původní knihy Řeč těla a spoluautorkou tohoto vydání je jeho manželka Barbara. Na první pohled se může zdát, že člověk sděluje svá stanoviska prostřednictvím slov, jazyka, řeči, tedy komunikuje zdánlivě ve svém viditelném světle tak, jak se to učíme odmala. Učíme se, jak mluvit s rodiči, s paní učitelkou, kdy říci, že něco chceme, nechceme, jak se oblékat. Často se ale ocitáme v situacích, kdy nám něco nesedí, kdy cítíme, že nám někdo lže nebo že je něco minimálně jinak. Jakoby to vyřčené neodpovídá tomu, co je řečené ve své celistvé podobě skrze tělo, gesta, mimiku, postoj, sezení apod. To proto, že řečí těla sdělujeme podstatně více než slovy.

Autoři ve své knize systematicky, metodicky a strukturovaně popisují pestrou paletu situací a na názorných příkladech ze života ukazují, co sdělujeme neverbálně, tedy řečí těla. Také se dotýkají otázky, zda lze naučenou řečí těla klamat. Dnes nejsou již žádnou vzácností manažerské kurzy, na kterých se lidé učí, jaká gesta a postoje zaujímat tak, abychom dosáhli svého cíle. Autoři dospívají k závěru, že pokud řeč těla neodpovídá tomu, co člověk reálně cítí, vnímá, jaký má skutečný postoj k tomu, vůči čemu stanovisko zaujímá, nedokáže naučenou řečí těla dlouhodobě předstírat, kamuflovat a maskovat své skutečné postoje.

Na druhé straně autoři ukazují, že i zde funguje jistý princip reciprocity, vzájemného působení, chcete-li přímo zrcadlení. Ač je toto hojně využíváno při novodobých alternativních terapiích, je dobré si povšimnout jevu, že prvotně učebnicově naučený postoj a jeho racionální používání vede dříve či později k přirozené změně uvnitř sebe sama a člověk se pak začne cítit podle toho, jak se choval. Jeho postoj se změní jako zrcadlení vnějších projevů. Jedním z příkladů může být konstatování, že smích a dobrá nálada jsou nakažlivé.

Kniha je rozdělena do 19 kapitol, z nichž poslední je jakýmsi závěrečným shrnutím, na jehož základě si může čtenář ověřit, kolik informací si při četbě osvojil do praxe a jak umí řeč těla přečíst.

V první kapitole se autoři věnují vrozeným gestům, která jsou nám dána geneticky a jsou srozumitelná pro různé kultury – pokrčení ramen, úšklebek, zavrtění hlavou, které znamená „ne“ a má svůj počátek v době, kdy dítě saje mateřské mléko a pootočením hlavy dá najevo, že již nechce. Zajímává je také analýza osmi nejčastějších gest používaných při lhaní v kapitole Signály hodnocení a neupřímnosti, kde autoři rozebírají zakrývání úst, dotýkání se nosu, tření oka, dotýkání se ucha, škrábání na krku, tahání za límeček nebo prsty v ústech. Stejně tak se zabývají gesty, která značí nadřazenost, promyšlenost nebo těmi, kterými dáváme najevo, že chceme rychle ukončit jednání.

Řadu gest lze ovšem číst několikerým způsobem. Například ťukání do stolu při jednání může znamenat buď nezájem a nudu nebo také netrpělivost a touhu reagovat. Ne každý usměv je úsměv reálný, ne každé otevírání dlaní znamená otevřenost. Autoři svá konstatování dokreslují četnými ilustracemi a vtipnými komentáři. Autoři se také napříč kapitolami dotýkají kulturních odlišností, geografických (člověk z města, z venkova), společenských a majetkových.