Schopnost volit adekvátní komunikační prostředek

Schopnost volit adekvátní komunikační prostředek

Často přemýšlím nad tím, zda je efektivita dnešní komunikace přímo úměrná množství komunikačních prostředků, které máme k dispozici a jejichž prostřednictvím vstupujeme do kontaktu s okolním světem.

Žijeme zaplaveni mobilními telefony, maily, sociálními sítěmi, skypem. Komunikujeme ale efektivněji? Dosahujeme zamýšlených výsledků? Volíme opravdu ten prostředek, který nás nejlépe, nejúčinněji a zároveň i ohleduplně k druhému dovede k cíli? Nebo situaci někdy komplikujeme tím, že zvolíme nevhodný prostředek a nenapadne nás vybrat jiný?

Pro většinu dnešních pracovně aktivních lidí je téměř standardem psát denně maily, používat mobilní telefon a mít svůj profil na nějaké sociální síti a tam sdílet část svého soukromí. Své telefonní číslo dáváme na poště, v bance, na úřadech, mnozí ho mají na internetu a jsme zvyklí, že kdykoli nám může někdo zatelefonovat a dožadovat se třeba deseti minut v rámci nějakého marketingového výzkumu, který jsme si ani nevyžádali.

Svět je takový, jaký si ho my sami děláme. Filozofickou povahu existence budu rozvíjet v jiných článcích. Zde bych se ale rád zamyslel nad etikou a pravidly komunikace, které se nikde oficiálně neučíme, protože si je společnost vytváří tak nějak sama za pochodu a my všichni, kteří se tohoto procesu účastníme, jsme jejich tvůrci.

Dovoleno je vše, co si necháme líbit. Musíme být například neustále on-line na mobilu? Mít ho zapnutý 24 hodin denně, a to i v noci? Být stále na příjmu? Jak se vymezíme, je přece na každém z nás. Co od nás vyžaduje společnost, zaměstnavatel, rodina, přátele? Co očekává každý z nás od přátel, rodiny, společnosti? Etické hranice si stanovujeme my sami tím, jak přijímáme kladně nebo s výhradami to, co k nám přichází.

Níže uvádím několik situací a prosím čtenáře o zamyšlení, jaký komunikační prostředek by v jednotlivých případech zvolil.

  • s dvouměsíčním předstihem plánuji oslavu narozenin
  • potřebuji se objednat k zubaři
  • zaplacená zásilka mi nepřišla ve smluveném termínu
  • chci si s kamarádem povykládat o tom, jak jsem se měl na dovolené
  • jsem v obchodě a mají mimořádnou slevu na to, po čem s manželkou toužíme, potřebuji se s ní poradit
  • je středa a chci v sobotu pozvat kamarádku na večeři
  • potřebuji zajistit dlouhodobé pravidelné hlídání dítěte 1x týdně
  • chci poprosit dobrého kamaráda, aby mi v době dovolené vybíral schránku a zaléval květiny

Dokážete citlivě rozlišit, kdy napíšete mail, kdy sms, kdy budete telefonovat, kdy oslovíte dotyčnou osobu na skypu nebo patříte mezi ty, kteří budou automaticky ze zvyku a z pohodlnosti bez přemýšlení ve všech situacích telefonovat? Je slušné vyrušovat někoho se záležitostí, která nespěchá nebo je to vlastně už normální a za vyrušování se to nepovažuje? A jste-li v opačné roli, těší vás, když v autě zvednete mobil a volající po vás chce informaci, ke které potřebujete sedět u diáře nebo nějakých konkrétních dokumentů? Stává se vám, že volajícího poprosíte, aby vám požadavek napsal do mailu s tím, že během dne odpovíte? A pokud ano, pomyslíte si někdy, že ho to mohlo napadnout hned a nemusel vám kvůli tomu volat?

Volíme opravdu efektivní komunikační prostředky nebo jsme oběti uspěchané a povrchní doby podporované mainstreamem?

Z praxe vím, že až 95% standardních záležitostí lze elegantně vyřešit mailem, případně sms, těch hořlavých, akutních, které vyžadují přímé telefonické spojení, je minimum.

Další články »

© 2014-2020, BRAIN TOOLS GROUP s.r.o. osobní a profesní rozvoj a diagnostika

Realizace: CCN Plus s.r.o.