Schopnost volit adekvátní komunikační prostředek

Schopnost volit adekvátní komunikační prostředek

Schopnost volit adekvátní komunikační prostředek

Často přemýšlím nad tím, zda je efektivita dnešní komunikace přímo úměrná množství komunikačních prostředků, které máme k dispozici a jejichž prostřednictvím vstupujeme do kontaktu s okolním světem.

Žijeme zaplaveni mobilními telefony, maily, sociálními sítěmi, skypem. Komunikujeme ale efektivněji? Dosahujeme zamýšlených výsledků? Volíme opravdu ten prostředek, který nás nejlépe, nejúčinněji a zároveň i ohleduplně k druhému dovede k cíli? Nebo situaci někdy komplikujeme tím, že zvolíme nevhodný prostředek a nenapadne nás vybrat jiný?

Pro většinu dnešních pracovně aktivních lidí je téměř standardem psát denně maily, používat mobilní telefon a mít svůj profil na nějaké sociální síti a tam sdílet část svého soukromí. Své telefonní číslo dáváme na poště, v bance, na úřadech, mnozí ho mají na internetu a jsme zvyklí, že kdykoli nám může někdo zatelefonovat a dožadovat se třeba deseti minut v rámci nějakého marketingového výzkumu, který jsme si ani nevyžádali.

Svět je takový, jaký si ho my sami děláme. Filozofickou povahu existence budu rozvíjet v jiných článcích. Zde bych se ale rád zamyslel nad etikou a pravidly komunikace, které se nikde oficiálně neučíme, protože si je společnost vytváří tak nějak sama za pochodu a my všichni, kteří se tohoto procesu účastníme, jsme jejich tvůrci.

Dovoleno je vše, co si necháme líbit. Musíme být například neustále on-line na mobilu? Mít ho zapnutý 24 hodin denně, a to i v noci? Být stále na příjmu? Jak se vymezíme, je přece na každém z nás. Co od nás vyžaduje společnost, zaměstnavatel, rodina, přátele? Co očekává každý z nás od přátel, rodiny, společnosti? Etické hranice si stanovujeme my sami tím, jak přijímáme kladně nebo s výhradami to, co k nám přichází.

Níže uvádím několik situací a prosím čtenáře o zamyšlení, jaký komunikační prostředek by v jednotlivých případech zvolil.

  • s dvouměsíčním předstihem plánuji oslavu narozenin
  • potřebuji se objednat k zubaři
  • zaplacená zásilka mi nepřišla ve smluveném termínu
  • chci si s kamarádem povykládat o tom, jak jsem se měl na dovolené
  • jsem v obchodě a mají mimořádnou slevu na to, po čem s manželkou toužíme, potřebuji se s ní poradit
  • je středa a chci v sobotu pozvat kamarádku na večeři
  • potřebuji zajistit dlouhodobé pravidelné hlídání dítěte 1x týdně
  • chci poprosit dobrého kamaráda, aby mi v době dovolené vybíral schránku a zaléval květiny

Dokážete citlivě rozlišit, kdy napíšete mail, kdy sms, kdy budete telefonovat, kdy oslovíte dotyčnou osobu na skypu nebo patříte mezi ty, kteří budou automaticky ze zvyku a z pohodlnosti bez přemýšlení ve všech situacích telefonovat? Je slušné vyrušovat někoho se záležitostí, která nespěchá nebo je to vlastně už normální a za vyrušování se to nepovažuje? A jste-li v opačné roli, těší vás, když v autě zvednete mobil a volající po vás chce informaci, ke které potřebujete sedět u diáře nebo nějakých konkrétních dokumentů? Stává se vám, že volajícího poprosíte, aby vám požadavek napsal do mailu s tím, že během dne odpovíte? A pokud ano, pomyslíte si někdy, že ho to mohlo napadnout hned a nemusel vám kvůli tomu volat?

Volíme opravdu efektivní komunikační prostředky nebo jsme oběti uspěchané a povrchní doby podporované mainstreamem?

Z praxe vím, že až 95% standardních záležitostí lze elegantně vyřešit mailem, případně sms, těch hořlavých, akutních, které vyžadují přímé telefonické spojení, je minimum.

Další články »

© 2014-2017, BRAIN TOOLS GROUP s.r.o. osobní a profesní rozvoj a diagnostika

Realizace: LOTOFIDEA s.r.o.